Zrnko písku
Je tak zvláštní..jiný než ostatní..
Je tak jiný a přesto tak hrubý...
Když se na něj podíváš..krásně se culí.
Není to jenom jedno..zrnko písku.
Je to jako celý svět...
Rozhodl se prozkoumat tu vysku..
Jaká krása to na něj pohledět...
Prosypalo se mi mezi prsty..jako voda..
Muselo už dál jít...
Mezi námi nebyla žádná shoda..
A tak si šlo jiné místo najít...
Jsem břeh..který na to zrnko písku čeká..
Už se nevrátí....
Čekám marně...
Až ho uvidím,zady se ke mně obrátí...
Už ke mně nechce jít..
Pokrýt moji smutnou část břehu...
Už je to všechno pryč...
nejde to..lidi radí mi ať už na něj seru...
Břeh pláče..už víc vody ho pokrývá...
Až se utopí v moři...
Začne nový život žít..
Nic jiného mu nezbývá...
To zrkno písku ho zabilo..
Smazalo aspoň trochu radosti v sobě..
Srdce zrnka pro břeh dýchat přestalo..
A já s tou velikánskou láskou pravím..
Aby poznalo to dno taky..
Jestli chce vědět jak mi je..
Ať se to zrkno utopí v bahně...
A ať zažije..to...co znamená být na dně!!!