Začátek ...
Tak jako přichází po dlouhé noci den
a realita vystřídá sladký, krásný sen.
Tak mění se v životě lidská místa,
v životě přátelství vymizí i když jsou blízká.
To nezměním a snad se ani snažit nebudu,
proč bojovat za kdejakého pobudu.
To nestojí za můj čas, beztak tak drahý,
přiznávám jsou chvilky, kdy jsou fakt hravý.
Tak zavřu dveře a vydám s krokem dopředu,
koukat se za sebe už nikdy nebudu.
Vytvořím přátelství snad- možná i pevnější,
to co jsem měla, vždy bylo levnější.
Však nárok tvoří přísadu správnou,
jinak se přátelství jak tužky lámou.
Tak trochu „nároku“ do toho zamíchám,
co z toho vyjde? Napětím nedýchám.
Napsáno, sepsáno a všechno uloženo,
snad to mám tentokrát dobře vymyšleno.
Zalovím, koho do svého života vpustím,
však obavy mám, necouvnu musím.
Vyšel už, má dokonce jméno ….
Doufám, že jsem nenarazila na stejného.
Zatím ho neznám a nebudu ho soudit,
nechám ho, ať odpovědi začne ze mě loudit.
Poznám ho a pak ho snad přijmu,
špatného přítele ze vzpomínek vyjmu.
Zaplní místo a bude zas lépe,
možná snad chtěla bych, znát ho trochu déle.
Ale času je dost, a já ho poznávám,
zatím si naděje žádný nedávám.
Kamarád? Přítel? Či známí?
Zvědavost mě přeci jen vábí.
Však budoucnost přinese, to co má,
uvídím co nám do vínku dá.
Tak jen už čekat co bude dál,
tak ne abys ses mě Bubáčku bál.
Já nekoušu a zlá nejsem moc,
v těžkých chvílích přiběhnu na pomoc.
Ale radši předbíhat nebudu,
mohla bych si dát, opět na hubu.
Nesoudím, jen možná přebíhám,
dobré přátele už dávno nevídám.
Tak snad staneš se jedním z trošky,
a vážit si tě budu jak v peklu vločky.
Dokážu ocenit, však trpělivost musíš mít,
záleží jen na tobě, jestli chceš se mnou být.
Tak buduji, snad základy už mám
A radši už do budoucna nepředbíhám …