Ty dvě slova ..
Třeba v úplném jasnu, či zatmění měsíce.
Nebo na louce co voní ze všech nejvíce.
Ať v poušti, co je a nezná slitování.
Třeba jak milenci, bez známky milování.
Nebo jak dravec a plachá laňka,
Třeba jak zlaté pero a černobílá kaňka.
Nebo jen kometa a obyčejná hvězda..
Třeba jak sen, co nám se nezdá..
Nebo jak vichr a pak lehký vánek.
Třeba noční můra a nebo klidný spánek.
Nebo jen potůček či řeka rozbouřená,
Třeba jak hračka pro dítě vytoužená.
Nebo jak pták a lev v kleci
S tebou vím, není nic nemožné přeci.
Znáš Ty dvě slova co okouzlují
Co z hlubokého spánku, Růženku probouzejí.
Pro někoho obyčejné, pro mě však vzácné.
S nimi jsou chvíle, s Tebou zas krásné.
Jen dvě písmenka a tolik znamenají.
Tolik útěchy v mé duši vytvářejí.
Jsi to Ty a Já pro TEBE.
Jeden pro druhého, vždy čekáme na sebe.
Jen Ty a já jen já a Ty.
S Tebou se nebojím nadále temnoty.
Tak ruku v ruce, jdem Ty a já.
I přes to všechno jsi svůj a já svá.
Rozdílný, leč společného víc než dost.
Jeden druhému teď pro radost.
Hlavní však jsou ty slova nad kterými jiný tápe.
Hlavní ale je, že každý z nás dvou je chápe.
Jen Ty a Já, jen Já a Ty, jen my dva, jeden pro druhého. Já pro Tebe a ty pro mě…
Věnováno "E"...