Slepá ulička
Teď váhám, jestli včerejšek chyba nebyla.
Jestli doufání vůči nim – jsem topila.
Ač veselá na povrch, uvnitř jsem křičela.
S úsměvem na rtech – dál jsem jen mlčela.
S váháním pozorovala jsem chování lidí,
Jak jejich životy jiné směry nabírají.
Copak sami do sebe snad nevidí?
Nevidí, jak jeden druhému se podobají?
Jeden zničen, trápení je znát ve tváři,
I přes úsměvy a rýpání do ostatních.
Je stejný? Jak znala jsem ho já, dnes se již netváří.
Před námi – neviditelně stojí na zadních.
Druhý veselý, však žárlivostí užíraný,
Mou osobou – kamarádsky milovaný.
Snad jediné pozitivum v kočkování.
I když někdy jeho slova – strach mi nahání.
Třetí, krásná slečna, však uvnitř zlomená.
Přítomností a vůni prvního zmatená.
V ní se teď city jak obrovské vlny bouří.
Nedává najevo – ale láskou se uvnitř souží.
A pak já, nevnímajíc nic než krásnu přírody.
Čekajíc ve víru – doufat v náhody.
Vnímám jinak a s jiným si přeji být.
Kdo umí vnímat a stejně tak jako já – pro krásu žít.
Když shrnu to dva nejlepší kamarádi,
Co spolu pijí a mají se hodně rádi.
A pak jen já a slečna poblouzněná .
„Šarmem“ jednoho z nich okouzlená.
Není vše jak se na první pohled zdává,
Ano vím, to občas se stává.
Vím, že ta slečna je uvnitř hodná,
Stejně tak ví, že mi není volná.
Vztekající paličák tvrdohlavý,
Bolavá slova – milá už nenahradí.
Mě ale to nevadí, já Ti rozumím.
I když za to máš, že to neumím.
Snad divila by ses, jak si někdy podobné,
Já dělávala věci jako ty – tak bláhové.
Jenže vím, že mi to za nestálo a nestojí.
Vím, že slovní rány – v Jindrovo jen se tak nezhojí.
Kopeš kolem sebe, nechceš vidět.
Snad mohla bys v tichu lásku slyšet.
Já snažila jsem se dotekem každým.
Dát ti teplo – Silvi, já se opravdu snažím.
Polibky na čelo nebyly prázdné,
V tu chvíli dávala jsem Ti – co pro mě je vzácné.
Otázkou zůstává, jestli si vnímala.
Nestačí mi – žes hlavou jen kývala.
Bolí mě slova Tvá, co patřili jinému i mě.
Přes všechny rány, zůstávám při Tobě.
Nemusíš mě brát jako přítele svého,
Ale jednou si vstoupila do života mého.
Nabízím ale nevnucuji Ti rameno a čas.
Pomůžu Ti, zahnat minulosti hlas.
Překonat tohle to ohromné zoufalství.
Abys to byla ty – kdo vlastní vítězství.
Nemůžu být přítel – ale porozumění můžu dát ...