Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozmluva

3. 7. 2007

Ahoj, jsem Tvé já tak co si promluvit?

Nebaví mě koukat, se jak se ničíš.

Víš, že spolu máme sílu to utlumit !

Proč trním bosá stále kráčíš?

 

Víš stejně jako já, že silní jsme Ty a já.

Jen dřímalo jsem, neptej se proč.

On řekl Ti přece, že přežiješ, když budeš svá.

Tak už postav se a nežádej o pomoc.

 

Víru, naději, sílu to vše v tobě probudím.

Nechala si je utlumit pro blaho jiných.

A opačně deprese, slzy v tobě utlumím.

Teď půjdeme spolu, ale ne po stopách stejných.

 

 

Tak se podívej do zrcadlového odrazu!

Kde sakra sebevědomí si nechala?

Si podobná černobílému obrazu !

Proč za cizí bolestí si spěchala?

 

Přišel čas a Tvé Já jsem se vrátilo.

Vrátilo jsem se kvůli tobě samé.

Nevím, co Tě od směru odvrátilo.

Tohle Ti asi bylo Bohem dané.

 

Vytvoříme hodnoty, dřív si je měla.

Teď sobecká musíš trochu být.

Splnit si všechno o čem si snila.

Nenechat se ostatními zabít !

 

Kráčej dál hrdě a pomalu vstávej.

Nesnaž se ihned sebrat vše spadané.

Naději v budoucnost sama si dávej.

Nejsi jak jehně na milost vydané.

 

Sebevědomí se navrací, ono se vrátí, uvidíš.

Klíčem vpouštím sobeckost a touhu chtít.

Copak Tu cestu kolem sebe nevidíš?

Musíš začít žít a přestat nekonečně snít.

 

Ano vím, jsi poražená, na dně sedící.

Však vstávej, no tak vstávej jsi teď připravena.

Už nesmíš být do minulosti hledící.

Teď tím, co přijde musíš být zabavena.

 

No tak, zvládneš to síla je ukrytá.

Víš, tys duší bojovné lvice.

Teď vlídnost, láska atd musí být zakrytá.

Abys mohla dosáhnout i něčeho více.

                                          Však sama musíš chtít

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář