Na vlnách smutku posílám Tobě,
Posílám píseň a v duchu si přeji.
Ať jednou najdeš slova i v sobě.
Ať jednou zas podívat se na Tě směji.
Oba se dělíme za skutky naše,
Oba si můžeme za to co máme.
Ty útočně a já vždy jen plaše,
Opakovatelně se na válečném poli shledáme.
Já i Ty jinou cestu dál nehledáme,
Mě to mrzelo a tys šel směle dál.
V myšlenkách se stále potkáváme,
Kdo z nás dvou to víc nezvládal?
Já chyby mám a já si je přiznávám,
Vím, neměl si lehké začátky.
Mám též chvíle, kdy kočírovat nezvládám,
Ale není to důvod chytnout se oprátky.
Můj milý, snad mrzí tě odcizení,
Snad občas zalituješ některých skutků tvých.
Třeba nacházíš ve chvílích i zalíbení,
Kdy slova si vkládal do vět mých.