Nerozumíte !
Bolavé rány po cestě života.
Nikdo na ně lék nemá.
Jenom já a moje samota.
Mě štěstí nezná, nehledá.
Jak papír průhledný
Jak bezcenná myšlenka.
Jak život nechutný,
Jak bláhová domněnka.
Mě nikdo nehledá,
Mě nikdo nepochopí.
Však zoufalost naléhá,
Nikdo mé nepohladí.
I když křičím,
Upozorňuji na sebe!
Vše kolem sebe ničím,
Mě lítost už nezebe.
Jen zoufalství
A touha pouhá.
Život se mi lstí,
A neštěstí se mnou se toulá.
Průhledná, včerejší
Okamžik zapomnění.
Smrt je mi milejší.
Cítím jen bolest- potopení.
Ale nechtěj mě poslouchat,
Nechtěl mi pomoci.
Stačí jen naslouchat!
Chvilinku s vermocí.
Ale nechtěj,
Odsoudili mě předčasně.
Popravit mě chtěj.
Snad bude to teď – časně.
Těším se na klid,
Těším se na nudu.
Na každou nit,
S nikým už nepůjdu.
Nechte mě být,
Rozumět nechcete.
Nechte mě snít.
Dobře si počtěte.
Jednou to ukončím,
Bude mi dobře zas.
V zázrak již nevěřím.
Už chci říkat – život zhas.
Zoufalá ryji si po těle.
Každou noc
Že není jíž naděje.
Není již pomoc.
Já nechci žít,
Já chci odejít.
Na konec nedojít.
Hned teď odejít.
Po slově nenávist
Se mi stýská.
Jak stromu živý list,
Jsou ty písmena mě blízká.
Nenávidím,
Vykřičím to do celého světa.
Pak zhasne svíce má, bude po mě veta.
Nechte mě být,
Nestarejte se o mě dále.
Nechte mě snít!
Nepotřebuji života krále.
Jsem sama teď i pak,
Nikdy jsem nikoho neměla.
Duše má, ať vznese se na oblak.
To co ze mě je.
To udělal jen nezájem.
Mě louka již nekvete.
Jsem jak opuštěný pes před krámem.
Již vyschly mi slzy,
Vy moc rádi bodáte..
Odejdu brzy.
Bolest mou vychutnáváte.
Jen výčitky a řev
Žádné pohlazení.
Pro mě je nenávist rajský zpěv.
To láska rodičovská už nezachrání.
Nepřijímám, už nechci.
K vám všem se zavírám.
Nechte si chytré kecy,
Sladká slova již nesnídám.
Chci odejít – umřít!
Copak chci toho moc?
Chci mezi zvířata se pohřbít.
Mě nespěchá žádný z vás na pomoc.
Jen svoji pravdu máte,
Tak nač vysvětlení.
Tak co se mě stále ptáte.
Když nikdo z vás mě nepochopí..
Já nechci být .. s Vámi ani s nikým!
Chci být sama !