Most
Pojí, úzce pojí, od dob nám neznámým,
Dělil ale i dělí, strany, svalem kamenným.
Základy dřevěné, základy tvar kreslící,
V mysli stavbaře do krásy se rodící.
Obložen kameny spjatý betonem.
Přes den přítelem v noci netvorem.
Pojí dál břehy pojí je oba dva.
Stejné jsou - vzájemná zrcadla.
Pilířů pár, podpírá mohutné tělo.
Jak v knize v něm zapsané, co se před lety dělo.
Mohutný leč síla časem mu dochází.
Z časů králů a válek, odkud on pochází.
Zažitý auta, tanky a spřežení,
Závis i nenávist, milenců mazlení.
Básníkův obdiv nad jeho krásou.
Pro duše zbloudilé, jedinou spásou.
Obdivuj sílu, krásu a hodnotu,
Jedinečnost mostu – jeho nahotu.
Přes kopance druhých stále jen mlčí.
I když voda a nevážnost jednou ho zničí.