Miloval jsem tě okamžik, zábleskem věčnosti ..
Chvěji se strachem, drží mě pevně a já utíkám,
jak splašený kůň nevím kudy kam a hledám cestu, ale nevidím.
Slyším tvůj hlas, ale nevnímám,
je těžké teď rozhodnout se, jestli spím nebo bdím.
Stavím se na zadní a každý sval v těle mém se chvěje,
varuji tě nechoď ke mně, nebo ublížím.
To tys! To tys mě uvěznil v tom divokém těle,
nechci být hýčkána, milována po tom již netoužím.
Odejdi, nech mě vyběhnou na rozlehlé pláně,
zahoď bič, uzdu a krotit mě nezkoušej.
Však v to gesto, doufám, že ne marně,
však ty říkáš divoká ! Jen mě pokoušej !
Vzepnu se, zachroptím a proti tobě se rozběhnu,
však ty jen stojíš a bičem nad hlavou máváš.
Doufám že uteču, že síly tvé nepodlehnu,
že nebudu krotká, ty jdeš, proti mně vstáváš.
Teď kdo z koho bráním se však bič můj krk obepíná,
bojím se, kopu, skláním hlavu a útočím
Však ty se nebojíš, že jsem vyděšená to tě nezajímá,
však já s útoky ještě nekončím !
Útočím! Ale slyším jen tvůj smích,
a jak říkáš, zbožňuji tvoji nevinnost.
Pod kopyty mými se krvavě zbarvuje bílí sníh,
a ty jen zařveš, stůj ! Už tě mám doopravdy dost.
Přicházíš a já tisknu se v koutě, síly mě opouštějí,
možná že pohledem nad zdrceným zvířetem ucítil jsi lítost.
Však okovy tvé mou nezkrotnost nepouštějí,
přicházíš, hladíš rány mé a zlost vystřídá upřímnost.
Má malá já ublížit Ti nechtěl, však táhne mě to k tobě víc.
Já ale miloval jsem tě i když je okamžik, zábleskem věčnosti.
Tak stůj a vzepřít se mi prosím nezkoušej ukaž svou smutnou líc.
Ruce tvé, bloumají po mém těle a hladí krvavé rány.
Snaží se utěšit můj strach a bolest co štípe,
Řekl si jen, takové jako ty jsou u mě na milost brány.
Nejsou mi provazy, ale jen mého života nítě.
Pohladíš divokou klisnu a políbíš,
jako kouzlem tu není kůň ale já .
Rány zůstaly v srdci, to ty ale dobře víš,
že ta bolest není ani kouskem povrchová.
Co bude dál .. opět nevím
Komentáře
Přehled komentářů
Andílci nad námi,
vysoko nad našimi hlavami,
malé střípky sbírají.
Střípky skutků,
zamilovaných pohledů,
a spusty jiných důvodů,
díky kterým se to stane.
Zrodí se hvězda,
a na zemi láska vzplane.
Dvoum lidem život změní se,
už nejsou sami jen,
splnil se jim jejich sen.
I Ty můžeš štastně žít,
stačí jen koukat kolem sebe,
mít oči otevřené a aspoň trošku chtít. :)
Jak se rodí láska
(Jindra, 30. 3. 2007 4:51)