Labuť
Dotknou jsem se jeho chtěla,
Pochybuji, že jsem měla.
Snad se lekl víc než já,
Že na strasti jsme teď dva.
I když se moc nesvěřoval,
I když mě víc utěšoval,
Bol jeho byl víc než větší,
Pochopit to můžu stěží.
V srdci bolest v očích strach,
Snad si myslel, že jsem vrah.
Na zemi prý pevně stojí,
Podle mě se jenom bojí.
Nenabízím dále rámě,
Oddaný je jedné dámě.
Silná slova svazující,
Však cit tělem putující.
On bojí se přiznat znova,
Že co říká, jsou jen slova.
Zoufající víc a více,
Naposledy spatřit líce.
Slečny jenž cit daroval,
Kvůli níž přec putoval.
Cestou strmou životem,
Vždyť on není olovem.
Cítil více nežli měl?
Radši aby zapomněl?
Nemyslím si, to není správné,
Třeba je to soudem dané.
Do samoty proklet v mládí,
Že mu srdce slečna schvátí.
A on labuť na rybníce,
Žalostnou píseň zpívajíce.
Má i dál …