Konec, kolik ještě ..
Spojím pár slov a snad i vět,
vysvětlím krátký čas.
Vezmu co bylo opět zpět,
teď už klidný, minulosti hlas.
Zavírám oči a stále se ptám,
proč a za co si na mě zanevřel?
Neřekneš, já jsem zde a Ty tam,
tak proč dveře své si mi otevřel.
Ne, nechci odpověď,
dáváš jen na jevo lhostejnost.
Měl by ses za chování své, stydět !
Už Tě mám doopravdy dost !
To já si nevezmu, není to moje vina,
Máš pravdu, asi jsem doopravdy jiná.
Dal si najevo, že jsem vážně jen k rozmaru.....
Ale!
Získal si důvěru, a dostal kamarádské city,
Měla jsem tenkrát velikou odvahu.
Zrada Tvá a výčitky, jsou ve mě dále vryty.
Doufám jen frajere, že ta podlost Ti stála za to,
ve mě zhasla již naděje,
že bych si Tě vážila více než to pověstné zlato.
Nevím proč ten žal, že si mi lhal,
bylo to krásné přátelství.
Prostě si při první překážce selhal
ale snad i tak, je to pro tebe vítězství.......