Než zavřu oči, než k spánku se uložím,
Než schoulím se do klubka a do snů se položím.
Vzpomenu na Tebe naposled za tento den.
Opět se budu přesvědčovat, že byl si pro mě slovem JEN.
Lupičem života stal si se, nebo jím byl?
Místo mě otěže života do dlaních svých si uchopil.
Chytnul mě za ruku, s tím že se bát nemusím.
Že svět jiný, po boku Tvém pomalu okusím.
Uchvácena, bral si mi dech každým dnem,
Já probouzela se každé ráno s dobrým pocitem.
Že našla jsem přítele, blízkého světu mému,
Snad chtěla jsem se podobat idolu Tvému.
Jak bláhové, jak malá holka bláznivá.
V opojném pocitu, nebyla střízlivá.
V náručím Tvém, já nechala se nést.
Za dlaně tvé chycené, hlasem Tvým se vést.
Jsi kouzelník a já byla omámená,
Díky jinému, ne Tobě už naštěstí vyléčená.
Do světa tvého se nevracím a nevrátím.
Neznamená to však, že tvář svou v nouzi od Tebe odvrátím.
Cit ve mně zůstal, ráda tě mám stále.
Však pochop mě, nemůžu a už bych nemohla dále.
Už není žádné my žádné Ty a já.
Dobře víš, že naše cesta je víc než rozdílná.
Přes všechny rány a přes zlá slova,
Mám Tě stále jak přítele ráda.
Bolí mě u srdce, však hrdost jsem nabrala.
A tebe ze srdce částečně vydrala.
Tak zavírám oči, ukládám se k spánku,
Jak princezna v zapomenutém zámku.
Tajně doufám, že překonáš pýchu svou.
A já budu moct, jak k příteli, jednou přijít za Tebou…