Divocí
Povaha divoká, více než svobodná,
A hříva ve větru vlající.
Duší i tělem ta zvířata nezkrotná,
A nozdry vzrušením se chvějící.
V těle se obrovská síla ukrývá,
A dusot kopyt nese se plání.
Svůj strach útěkem zakrývá,
Oni žijí pro volnost jen pro ní.
Symbolem čistoty a důstojnosti,
Nedůvěrou k člověku spoutaný.
Mnohými obdivován kvůli své nezkrotnosti.
Přírodě, nikoli člověku, na milost vydaný.
Hrdé to zvíře, krásou oplývaný.
Nesoucí v sobě duši čistou.
Každým chuďasem i králem milovaný.
V něm neměl ani Bůh věrnost jistou.
Jiskra a vznešenost charakteristická.
Součástí divočiny dílem její.
Bratrem jednorožec – zvířata mystická.
Důstojně na všech čtyřech stojí.
Dotknou se a být jeho součástí,
Jen pokud bude on chtít.
Nenávist, zlobu tohle on nevlastní.
Já nechám si o něm dál snít.
Jejich duše divoké - plání se prohání,
Chrání přírodní nevinnost.
Zlo vůči jiným zvířatům zahání.
To je jejich úkol – povinnost.
Oni je střeží dál ..