Znám Tě, ale přesto jsi mi vzdálený ...
Drahý neznámý ..
Píši neznámí ale přitom tě znám, ne dlouhou chvíli, ale zároveň ani ne krátkou. Do života si mi vtrhl jako velká voda. Ale však byla jsem to já, kdo zaklepal na Tvé dveře a řekl, buď můj přítel.
Nedovoluji si ani doufat, protože „naděje“ je v mém životě luxus, který si nemůžu dovolit. Však Ty překvapuješ mě stále, jsi vždy o krok napřed než já, ale zároveň se vždy otočíš a čekáš na mě. Když zakopnu, chytneš mě a pevně držíš, vím že nikdy neupadnu, protože tu jsi Ty.
Snad proto se stydím, chytnout Tvou ruku pevněji a říct : „ Prosím, veď mě!“. A taky snad proto si přeji zavřít oči a vložit v Tebe svou důvěru. Ale zkušenosti mě varují, možná působím sebevědomým dojmem a třeba i dominancí. Uvnitř jsem ale plná obav a zoufale toužím najít průvodce, který by mě vedl životem.
Opět chci jen a jen vše pro Tebe. Každou maličkost Ti chci oplatit tisíckrát a nezapomenutelně. Bohužel ale nic nemám, nemám nic, co by Ti mohlo působit radost, nebo snad vyvolat na mě vzpomínku. Vzpomínku, která by vyvolala úsměv na Tvé tváři. A Ty bys věděl, že i přes všechno zlobení Tě mám stejně ráda.
Vím, nejsi princ. Neprobudil si mě polibkem. Ani živou vodou. Pouze si řekl, že mé místo je vedle Tebe. A to mi stačilo. Tyto slova se mi vryla do paměti a vždy když si myslím, že jsem na kraji svých sil, mě posílí. Hladí mou duši a povrchově zacelují rány.
Nenecháváš mě stát s hlavou sklopenou a v zamyšlení. Požaduješ po mě upřímnost a úsměv. Snad je to jediné, co Ti můžu dát. Vedle Tebe se ale cítím malinká. Vždy mě zahanbíš otázkou, na kterou snad ani odpověď znát nechci a Tvůj pronikavý pohled a škádlivý úsměv mě nutí ke studu a červenání.
Oba jsem pronikli do toho druhého. Však asi jen povrchově, tělesně. Nevím, jestli chceš ještě hlouběji, nebo Ti tohle stačí. Ani vlastně nevím, jestli chceš být mým přítelem. Investovala jsem do Tebe a někdo by řekl, že jsem vsadila na dobrého koně.
Vážím si Tvého času, jako Tvých rad, slov a i hašteřivých povídaček. Žádám Tě jen o jedno, buď se mnou a nenech zaniknou to, co spolu budujeme. Měj se mnou trpělivost a já se Ti odvděčím.
Jedno vím ale jistě. I kdybych měla být jen zrnkem prachu v Tvém životě, s radostí ho přijmu a nikdy ho litovat nebudu. Protože i to zrnko, je součástí Tebe – Tvého, našeho života…