Vše je jen život ...

Myslela jsem, že v bouři mého života nastane změna. Že po náročném období a nepříjemných chvílí nadejde čas ticha. Možná, že bych se velmi divila, kdyby mě nechala budoucnost chvíli bez povšimnutí.

Nejprve vzala přítele, o kterém jsem si původně myslela, že lepšího kamaráda nemůžu snad ani najít. Že on je to, čemu se říká opravdový přítel. Dnes vím, že jsem se „opět“ mýlila. Ale narozdíl od té doby, jsem teď klidnější a vídat ho už netoužím a ani snad nechci. S ním jsem příběh už ukončila a založila jsem ho na dno staré „krabice“.

Po mini vteřině ticha, jsem si zase nedala pokoj. Neměla jsem co dělat a snad se mi zdál můj život poněkud „nudný“. Dostala jsem od kamarádky na jednoho človíčka kontakt. Bez váhání jsem vyzkoušela, jestli to funguje. A světe div se, fungovalo.

Slovo dalo slovo a po asi po 14 dnech jsem se sešli. Sice za okolností, které kdybych mohla, bych vypustila, ale všechno si nese svojí oběť a já opět zaujala postavení, za které bych si nejradši dala do huby. Snad mi to za to stálo.

Ukázal mi, že Jirka nebyl jediným člověk na světě, který dokáže naslouchat a hlavně tím, s kterým se dokážu smát. Snad přišel, aby vyplnil místo, které znělo prázdnotou. A asi se mu to povedlo.

Začalo mi na něm záležet, nemůžu se dočkat, až ho uvidím zase. Což je ale vzhledem k mnoho kilometrům odloženo na neurčito.

Ta hodina a půl, nebo kolik to bylo. Se mi vryla do života. Vzpomínám na ní  a je mi příjemně. Teplo se rozlévá do celé mé duše a line se do každého zákoutí mého těla. Určité vzpomínky vyvolají úsměv, jiné vzrušení, zvědavost a touhu zopakovat chvíle strávené s ním dokola a pořád.

Původně jsem si myslela, že ke svému životu nikoho a nic nepotřebuji. Že život samotáře, je vlastně také dobrý a nikdo vás neotravuje a když jo, tak ho můžete poslat do háje bez ohledů a myšlenek na budoucnost. Snad v životě žádný jiný člověk mi tak rychle nesedl a nevtírl se do mého života, tak rychle jako právě Bubák … Jenže teď jsem na vážkách, opět nevím na čem jsem a opět nevím, co bude dál … opět jsem na rozcestí a čekám až někdo přijde a ukáže mi směr, kterým se mám dále vydat …