Odešel - však já nezapomenu a vzpomínám
S hlubokým zármutkem v srdci oznamuje, že dne 25. března 2007 v ranních hodinách odešel na věčný odpočinek můj andulák Žofré, který se dožil 7 let.
Do mého života tento papoušek vstoupil, když mi bylo 13 let. Koupila jsem ho v jednou zverimexu. Zaujal mě svou barevností jednotlivých pírek. Byl světle zelenej a každé pírko házelo barevný odlesk. Žlutou hlavičku mu zdobily černé vlnky a modré tvářičky. Byl ještě velmi maladinký, když jsem si ho přinesla.
Hned první den se naučil sedat na prst a nebát se. Do půl roku se naučil lítat na prst, sedat na rameno a říct si o krmení. A do roku se naučil říkat slovo "blbečku".
Teto papoušek procházel celých sedm let mým životem. Byl mi více než kamarádem, byl vlastně jediným přítelem. Rád sedával u mě na koleni a pobrukoval, dával pusinky a lochtal v uchu. Kousal vlasy a ujídal z mého talíře, rochnil se pod tekoucí vodou, ukusoval roklík a vřeštil při zapnutém rádiu.
Každý den musel být alespoň na hodinku puštěnej. Sedával u zrcadla a dlouhé chvíle sám se sebou promlouval. vždy si postavil pérka na hlavičce a vypadal tak velmi důležitě.
Byla to pro mě veliká rána, nechtěla jsem tomu uvěřit. Vzala jsem ho do ruky a dlouze na něho koukala, čekala až se probudí a srdce mi svírala bolest.
Vím, že se už nikdy nevrátí, vím, že se spolu již nikdy nesetkáme, aby mi zazpíval a zamumlal do ouška. Aby drze ukusoval z mého rohlíku, nebo nadával na rádio. Nechával se hladit po tvářičkách a volal na mě.
Každopádně měl krásný život. Dožil se 7 let. Nedávno oslepl, ale věděl kde má krmení i vodičku. Nebyl důvod ho utrácet, ale dnes svůj boj prohrál. Odletěl na jiné a hezčí místo a já plně doufám, že mu bude dobře. A že si občas na mě a naše chvíle vzpomene..
Sbohem Žofré .. měla a mám Tě ráda ..
To ty jsi ...
Držím Tě, žebrám, prosím vrať se !
Buď tu se mnou jako dřív, buď tu pro mě zase !
Ty neslyšíš, mé slzy smáčejí tvé peří,
Ty už tu nejsi, nejsi u mě ! Tomu se špatně věří !
Ty odlétáš, a bereš sebou sebe !
Prosím vrať se, nech ladem ležet nebe !
Buď se mnou třeba jako duch, to tys mi sílu dával.
To tys mě vítal za příchodu, na rozloučenou mával.
Učil si se , hrál si ,dokonce jsi rozuměl
Však své myšlenky, lidskou řečí vyjádřit si neuměl.
Ale byl si tu a povídal sis se mnou,
Mě bylo dobře, když věděla jsem že životem jdu s tebou.
Prosím neodcházej, zůstaň tu se mnou chviličku,
Naposledy prosím Žofré, zahřej mi srdce trošičku.
Zůstaň, nechoď vím, že si byl se mnou rád!
Vždy si mi byl přítelem, vždyť Ty jsi můj kamarád!
Hladím Tvé barevné peří a vracím se do chvíli,
Kdy těšil si mě svým učením, když těšil jsi mě pílí.
Když povídal si, zpíval nebo křičel..
Když si přilít, něžně klovl, nebo si po svých přišel.
Hladím tvou vzpomínku a dnešním dnem zapisuji,
Že potkám tě na zemi, o tom pochybuji..
Dnešním dnem, vyhasl tvůj život ptačí,
Za vše špatné, snad Ti promiň stačí.
Nezapomenu, byl si tu se mnou sedm let.
Vrátila bych Ty chvíle, jen kvůli tobě zpět.
Jsi ve mně, tvořil jsi kus života mého.
Byly jsme spolu za dobrého času i toho zlého.
Volám za Tebou sbohem, kamaráde můj.
Zastav se a otoč, nebo prosím stůj.
Na Tebe ptáčku můj na Tebe už jen vzpomínám,
Že už tu se mnou nejsi .. To už ptáčku můj, nevnímám ..